Blood Rayne

Staňte se upírskou kráskou Rayne a bojujte v nové 3D akci proti nacistům, kteří experimentují s mytickými relikviemi. Ale varujeme vás - krve poteče více než na jatkách. Je to zkrátka masakr okořeněný o Matrix efekty.

Lednová

, březnové odložení zvýšilo očekávaní a květen přináší rozuzlení – je to masakr. Lidé z Terminal Reality si dobře spočítali, že mezi hráčským publikem - osazené především muži – frčí správně tvarované ženské hrdinky, upíři a nacisté. Nacisté sice, pravda, přímo nelákají, ale dráždí svým přístupem k mystice, což je pro herní tvůrce celkem vděčný námět. Do koktejlu si přimíchejme hektolitry krve spojené s šílenou možností odsekávat nepřátelům ruce, nohy, hlavu či přímého rozřezání na kusy. Někteří se po zemi chvíli plazí, z jiných i po smrti ještě stříká krev. To vše s režimem zpomaleného módu, tzv. "bullet time" známém z

Blood Rayne 2

BloodRayne je dhampírka, která se zrodila z nepřirozeného spojení upíra a člověka. Rayne, jež je obdařena upíří silou, ale zároveň prokleta neuhasitelnou touhou po krvi a světloplachostí, čeká v této hře její dosud nejtěžší bitva. Když jsme roku 1935 viděli BloodRayne naposledy, připojila se k silám tajemného Brimstoneského Společenství, po jejímž boku se snažila překazit nacistické plány na ovládnutí světa. Její otec Kagan, vlivný nacistický kolaborant, zemřel při nehodě na sklonku války. Rayne, která tak byla ochuzena o možnost zabít Kagana sama, strávila posledních šedesát let pátráním po jeho mnohých potomcích a jejich likvidací. Ti se však spojili dohromady a vytvořili Kaganův kult, jehož cílem bylo oživit Kaganův sen o nadvládě upírů nad celým světem, kde by lidé byli pouhou lovnou zvěří pro krvežíznivé dravce. BoodRaynini podlí sourozenci vytvořili Rubáš, tajemnou látku, po jejímž vypuštění do vzduchu by přestaly být sluneční paprsky upírům nebezpečné a celý svět by se ponořil do všeobjímající noční můry. Mezi nic netušícím lidstvem a hrozivým upířím úsvitem teď stojí jen ona – BloodRayne

Blood Rayne
Filmík

Musím říct, že podle některých názorů, byl film velmi špatný, natož HRA je velmi velmi dobrá

Bylo nebylo, lépe by bylo, kdyby nebylo. Jak už to tak chodí, tak jsou pro nás upíři ztělesněním zla a postavit se jim musí ryze geneticky normální lidský hrdin(k)a. Ovšem to jsme se ocitli na začátku století dvacátého a ne jednadvacátého. Všem už je jasné, že upíří přednosti jsou velkým oříškem pro obyčejného smrtelníka po vzoru Van Helsiga, proto se všichni - včetně filmových scénáristů, producentů a režisérů - shodli na tom, že je potřeba stvořit hybrida mezi vampýrem a člověkem a postavit ho na stranu dobra.

Na začátku byla - podle všeho - celkem úspěšná počítačová hra o kříženkyni, mezi výše uvedenými entitami, s tvrdě znějícím jménem Rayne. Hra v roce 2002 přinesla mnoho zajímavého a rozhodně zaujala svým umístěním do nacistického prostředí. Ale to by ji nesměl hrát jeden odhodlaný režisér. Jmenoval se Uwe Boll (Alone in the Dark nebo House of the Dead), že nemusím pokračovat? Scénáře se ujala celkem pohledná Guinevere Turner (American Psycho) a ta bezesporu hru ani nehrála. Pak už stačilo zaplatit několik zvučných jmen hereckých celebrit (Kristanna Loken, Michelle Rodriguez, Matthew Davis, Ben Kingsley, Michael Madsen, Billy Zane a další), z čehož vyplývá, že z produkčních nákladů 25 miliónů příliš nezbylo (a to je zde položka Establishment marketing costs za 22 melounů - dolarů samozřejmě). Celkový výsledek stojí za to - to nemohu říct.

Z oblíbené hry tak nezůstalo skoro nic. To skoro znamená zdánlivá podobnost postavy hlavní hrdinky se sexy (přesto stárnoucí) Kristannou Loken (Terminátor 3), podivné meče a upírská tématika. Pak už se Uwe rozjel na plné obrátky. Jako divák totiž čekáte a čekáte. Děj začíná kdesi v hloubi neznámého středověku, kde se ještě nenaučili hrát shakespearovská dramata, možná to ani nebylo možné, kvůli bezbarvým a nudným charakterům. Chudák Rayne vystupuje jako atrakce potulných komediantů, naštěstí pro ni se však jeden z nich rozhodne, v notně podroušeném stavu, o bližší seznámení s jejími vnady a jeho lidská krev hrdince dodá síly. Film funguje stejně a vysává z diváka, s odkapávajícími sekundami, sílu, trpělivost a pozornost.

Rayne prchá a zabíjí, aby zjistila, společně s diváky, že je pronásledována a má nejspíš vyšší poslání (získat ošklivé protetické oko). Umělá krev teče proudem, ale vzrušení z nechutných scén podemílají mdlé efekty a poněkud směšně vypadající výstřiky životodárné tekutiny (není to pivo). Scéna střídá scénu a s vypětím posledního zbytku sil se snažíte sledovat nejasnou stopu příběhu, směřujícího do věčného zatracení. Pan Boll se nemusí stydět, z mrzkého rozpočtu dokázal vytěžit 94 minut filmu s rádoby upírskou tématikou a občas zaperlit scénami, které odstraní poslední zbytky pozornosti - to v záběrech, při kterých vám na mysli vytanou vzpomínky na jiné filmy, jiné techniky a krásnější lidi.