Nenávist, nejhorší vlastnost člověka

 Doufám, že se mi nebudete smát, ale řeknete mi, co si o tom myslíte.

 Já a moje kamarádky. Abych to upřesnila, dvě kamarádky. Jsme si hráli, no né až tak hráli, ale zkoušeli něco z telepatie a jestli máme šestý smysl a tak. Nejdříve jsme to zkoušeli sami za sebe, ale potom jsme to zkusili dohromady. Bylo to zvláštní. Když jsem sama zavřela oči a měla jsme nějaké vidění, nebylo tak „kvalitní“. Dohromady se nám zjevovali obrazy, které by jsme sami asi neviděli.

 Moje záliba jsou kameny. A tak když jsme jednoho dne vyrazila sbírat kameny, narazila jsme na jeden opravdu zvláštní. Měl na jedné straně oko. Ano ten tvar připomínal oko. Druhý den jsem ho ukázala kamarádkám. Zase jsme zkoušeli telepatii a tak. Potom jsme se chytli za ruce před sebe dali kámen, zavřeli oči. To co se stalo bylo doopravdy divné. Každá viděla to oko vevnitř sebe. Najednou kamarádka, která seděla uprostřed začala dejchat rychleji a rychleji. Museli jsme jí probrat. Měla štěstí, že jsme byli při smyslech a mohly něco dělat. Od té doby máme ještě jednu kamarádku při sobě, která nás kontroluje.

 Tak zase jsme se sešli a zkoušeli to, ani nevím jak to nazvat. Šestý smysl, to spíš má člověk intuici, né vidiny. Telepatie, to vůbec nepřichází v úvahu, myšlenky jsme si nečetli. Fakt nevím jak to nazvat. Drželi jsme se za ruku a seděli na gauči, naše kamarádka kontrolovala jestli jsme v pořádku. Pak se mi začal ukazovat nějaký obraz a dál nic nevím. Prý jsme začala rychle dýchat a kamarádky mě musela probudit. Veronika, která seděla uprostřed zatím něco vykládala, ale stále měla zavřené oči, Dana, která seděla na kraji sebou trošku cukala. Kamarádka, která nás hlídala nevěděla co má dělat, a prý se snažila probudit mě protože se o mě bála nejvíc. Můj dech byl fakt neuvěřitelný. To  mi vyprávěla. Když se jí podařilo dostat mě z toho Veronika přestala v půlce slova a Dana se začala pomalu uklidňovat. Když se holky probudili, ptali se, co se dělo. Já a Dana jsme byli strašně vyčerpané, Veronika byla zato ale v pohodě. Nevěděli jsme co se to dělo. Je to už déle, takže nevím co to bylo za obraz co jsme viděli.

 Spousta lidí ve škole se nám smálo když jsme si o tom povídali s kamarádkami, ale my jsme si myslely své.

 Jsme tři, a když se spojíme máme nějaké vidiny, přišli mi to trochu záhadné.

Potom jsme přišli na to, že Dana dává Veronice sílu a já ji podporuji v tom aby mohla mluvit. Proto já s Danou jsme byli úplně vyčerpaný a Veronika byla v pohodě. Naše energie se soustředila doprostřed a přešla tedy na Veroniku. Zjistilo se taky, že Dana vycítí nějakou zlomeninu nebo zranění.

 Tohle se doopravdy stalo, tohle jsou moje zážitky. Popsala jsme vám to, co nevím co je.

 To o čem chci teďka napsat se také stalo, mrazí mě ještě teďka.

 Já a Veronika jsme se schovávali jedné holce, se kterou jsme nechtěli jít ven. A tak jsme lítali po celím baráku a utíkali jsme jí. Najednou bylo ticho nikde nikdo. Mysleli jsme si, že se nám schovala a otočila hru a tak jsme jí šli hledat. Nejdříve jsme prohledali všechny patra. Nikde nebyla a tak jsme šli ven. Hledali jsme okolo baráku. Nikde nikdo. Veronika šla na druhou stranu a já jsme stála a rozhlížela se jestli jí neuvidím. Najednou se za barákem ukázal černý stín a upřel na mě svůj zrak. Koukal na mě, já jsme to cítila, nebylo mu vidět do obličeje ale já jsem to prostě věděla, že kouká na mě. V tu chvíli mě napadlo, že je to ta holky kterou hledáme a tak jsem zavolala Veroniku. Ten stín zatím zmizel. Šli jsme se kouknou za ten barák, ale tam nikde nikdo a ani nikdo neběžel pryč, prostě tam bylo mrtvo.

 Tu holku jsme nikde nenašli a tak jsme šli k Veronice domů. Tam jsme otevřeli okno a já z něj vykoukla. Zase jsme cítila jak se na mě někdo dívá. U půjčovny stál ten divný stín a koukal na mě. Bylo to fakt divný. Ven už jsme ale nešli.

 Druhej den ve škole jsme se zeptali tý holky kde byla a ona řekla, že šla po tom domů. Bylo nám to strašně divný, ale co se dá dělat. A taky jsem ten stín viděla jenom já. Fakt síla.

 O tři měsíce později Veronika s tou holkou a pár klukama jezdili na kole. Dali si závody. Že musí přejet přes silnici objet dva baráky a nazpátek. Právě měla jet Veronika , ale ta holka se nabídla, že pojede dřív. A tak jela. Ale asi se pořádně nerozhlídla a srazilo jí auto. Veronika to všechno viděla. Já jsem tam nebyla.

 Potom jsme si dávala všechno dohromady. Spojila jsem body, kde jsme stála a viděla ten stín. Uprostřed toho trojúhelníku jí srazilo auto. Tý holce se nic nestalo, měla jenom díru v noze, ale nic vážnýho. Ale zato auto vypadalo jakoby narazilo, já nevim do čeho.

 Veronika měla štěstí, že nejela. Třeba by to nepřežila. Tohle si mi stalo poprví a asi naposled.

 Vím je to asi hodně trapný!!