Nenávist, nejhorší vlastnost člověka

Kluci jsou někdy pěkný *****

(nechci sem psát to slovo)

 Už asi hodinu sedím u okna a koukám se ven. Nevím co mě to popadlo, nějaká úzkost nebo co. Sedím a dívám se, až najednou mám nutkání jít ven. Vezmu si bundu a boty, křiknu na mamku, že se jdu projít. Vyjdu před barák a rozhlížím se, kam bych mohla jít. V tom se zpoza rohu vyřítí kluk na kole, srazil mě. Strašně to bolí. Co to do něho vjelo, že ani nezabrzdil. To mě neviděl nebo co? Nevím, ale je docela pěknej. Sklání se nade mnou a omlouvá se mi. Potom mi pohlídne do očí. Má je zelený. Ty já úplně miluju. Mám něco s nohou a tak mě pomáhá vstát.

 Potom mě pozval na „kafe“, teda dá se to tak říct. Ale kafe jsem nepila. Dala jsme si limonádu. Pak jsme si povídali. Zeptala jsem se ho,jestli mě vážně neviděl nebo jestli to udělal naschvál. Zasmál se a řekl, že mě neviděl. Hmm…..To jsem neviditelná. Ale neřešim. Aspoň si popovídám. Je fakt hezkej. Já mám ale štěstí, že mě srazil zrovna on. Černý delší vlasy, zelený oči, trochu vyšší. Je to prostě super. Koukala jsem na něj tak upřeně, až si toho všimnul. Divně se na mě podíval a pak řekl, že se na něj pořád divně koukám, jestli není nějakej  blázen, že tak na něj civím. Řekla jsem mu že ne, že jsem si ho prohlížela. Usmál se, on se hezky směje. Teďka mě napadlo, že nevím jeho jméno. Tak jsem se ho zeptala. Nechtěl mi ho říct, až mu řeknu to moje. Ale já zase jsem chtěla, aby řekl jméno první on. Tak jsme se tam hádali. Byl to sranda, hádat se s klukem o to kdo se první představí. Nakonec vyhrál on a já jsem mu řekla svoje jméno. Myslela jsem si to, on mi nechtěl říct to svoje, ani potom co jsem mu já řekla to svý. Tak jsem ho tam prosila. Nakonec se nechal uprosit. Jmenuje se David. Tomu to ale trvalo, než mi řekl svoje jméno.

 Sakra, to už je tolik hodin?! Musím domů, informuju ho o tom. A on se na mě smutně podívá. Je fakt nádhernej, nechce se mi od něj. Ale musím, fakt musím. Poprosil mě o telefonní číslo, to jsem se divila. Řekl mi, že zavolá. Usmála jsem se a běžela jsem domů. Zrovna začalo pršet. Mě to ale nevadí, přemýšlím pořád o Davidovi a o tom co se stalo.

 Doma jsem tomu nemohla uvěřit. Srazí mě pěknej kluk na kole. Pozve mě na „kafe“ a pak se mě zeptá na telefonní číslo. Není to jenom sen, ptám se sama sebe. Mamka něco dělá v kuchyni, taťka se vrátil před chvilkou domů a brácha sedí na počítači. Přesně jako v realu. Ale pak mě přeruší ukrutné pískání. A já jsem se probudila u okna. Tak přece jenom to byl sen. Mám prostě smůlu. Kouknu na hodinky. Za chvilku budou dvě hodiny. Tak málo. Rozhodla jsem se vyrazit do ulic. Abych neseděla u okna jak nějakej já nevim co. Mamka jako vždy zašitá v kuchyni, vezmu si bundu a boty, křiknu na ní, že se jdu projít. Vyjdu před barák, rozhlížím se kam bych se mohla vydat. A vtom ucítím bolest a slyším ránu. Asi jsem na chvilku omdlela.

 Probudila jsem se, a ležela jsem stále na zemi. Okolo mě pár lidí. Ale já jsem si všimla jednoho kluka, vypadal jak David ze snu, fakt mu byl podobnej. Oslovila jsem ho Davidem, ale on mi řekl, že se jmenuje Lukáš. A taky se mi omlouval, že do mě narazil, ale že mě neviděl. Pak mě pomohl vstát a pořád se omlouval. Měla jsem něco s nohou, ale dalo se to přežít. Potom mě pozval do nedaleké cukrárny na nějakou limonádu. Tak to jsem nemohla odmítnou, od tak hezkého kluka. Měl zelené oči, černý vlasy.

 V cukrárně jsme byly tak dvě hoďky. Povídali jsme si o všem možným. V duchu jsem si říkala, že tohle nemůže být sen. Jestli jo, tak až se vzbudím, půjdu si hodit mašli :D. Sakra, podívala jsem se zase jednou na hodinky. Byli čtyři hodiny. Musím rychle domů. Mamka bude nadávat. Já vím čtyři hodiny co to je, ale mamka fakt zuří. A já venku ve všedním dnu můžu bejt jen do čtyř. Abych se potom mohla učit, to mi pořád říká. Mě to nebaví, ale co nadělám. Lukášovi jsem řekla, že už musím. Věděla jsem, že udělá smutný obličej a tak jsem se koukala někam jinam. A on, jako vesnu, mě poprosil o telefonní číslo. Samozřejmě jsme mu ho dala. Řekl že zavolá, tak to jsem zvědavá.

 Domů jsem běžela. Do toho začalo pršet, ale mě to nevadilo. Byla jsem šťastná a doufala jsem že tohle není sen. Přišla jsem domů, mamka stála už u dveří. Hnedka začala stim že je už půl pátý a kde jsem byla, že si tohle nemám dovolovat. A jako co jí mám na to říct. Mami promiň, srazil mě hezkej kluk na kole a tak jsme si šli popovídat do cukrárny. To by mě nejspíše zabila :D a tak jsem mlčky šla do pokoje. Sedla jsem ke stolu a začala jsem si kreslit. Ráda kreslím, nejlíp se mi kreslí, když mám dobrou náladu nebo když jsem na někoho naštvaná. Taky jsem si dala mobila před sebe na stůl. To kdyby Lukáš psal nebo volal. Ale dneska jsem se nedočkala. A tak jsem to vzdala, že by zavolal někdy jindy.

 Druhej den sem šla do školy, moc se mi nechtělo, ale co nadělám. Při čtvrtý hodině mě psal někdo sms. Měli jsme zrovna informatiku. Tak jsem se hnedka podívala kdopak mě chce. Nějaké neznámé číslo. Byla jsem šťastná, ale ještě jsem nevěděla co píše. Tak jsem si sms otevřela, a tam stálo, že dneska má čas jestli nejdu ven. Napsala jsem mu v kolik. Odpověděl, že má školu do dvou, tak že o půl třetí u cukrárny. Tak jsem mu odepsala že to platí a že se moc těším. Číslo jsem si uložila. Vtom se za mnou nějakou záhadou objevil učitel a řekl mi, že mu mám dát žákovskou knížku. Dana, moje nejlepší kamarádka, mu řekla, že jsem zamilovaná a ať mi dá ještě šanci, že už se to nebude opakovat. V tu chvíli bych jí zabila :D ale poděkovala jsem jí, že mě zachránila od poznámky.

 Konečně konec poslední vyučovací hodiny. A já můžu jít spokojeně domů se učesat a upravit, abych byla hezká. Blížilo se čtvrt na tři a já jsem už postávala u dveří. Nevydržela jsem a šla jsem dřív. Dorazila jsem tam za pět minut. Lukáše jsem nikde neviděla. Čekám a čekám nikde nikdo. Je už půla  a pět minut a Lukáš nikde. Šla jsem domů, zklamaná a naštvaná. Proč nepřišel? Ptala jsem se sama sebe. Třeba nechtěl, ale proč by mi psal? Nevěděla jsem odpověď na jedinou otázku. Strašně mě to mrzelo, ale já mám vždycky to štěstí na kluky, že hezkej a volnej kluk nechce mě.

 Doma jsem sedla ke stolu a kreslila, kreslila a kreslila. Potom přišla mamka a nadávala, že si pořád jenom kreslím a nic jiného nedělám. To byl zase den.

 Ráno se mě nechtělo vůbec, ale vůbec vstávat. Ale co dá dělat do školy se  prostě musí. Ani hodinu výtvarky jsem nevnímala, pořád jsem myslela na Lukáše a proč nepřišel. Po obědě mi přišla  sms. „Promiň, ale zapomněl jsem, že mám trénink. Co dnes odpoledne?“ Nevěděla jsem co mu mám odepsat. Dana říkala, že mu mám napsat, že přijdu a vykašlat se na to. Já jsem mu ale napsala: „A doopravdy tam přijdeš, nebo tam budu čekat?“ A on mi odepsal: „Nikam nemusíš chodit, stůj na místě a chvilku čekej.“ Pak se nějakou záhadou objevil přede mnou. Dana na něj koukala. Pak řekla, že už musí domů a nechala mě tam samotnou s Lukášem.

 Povídali jsme si a Povídali, až nakonec jsme musela zase domů. Teďka se mě zeptal a co pusu na rozloučenou. 5ekla jsem mu, že pusy nedávám na rozloučenou ani nikdy jindy a to ještě k tomu ho znám jen pár dní. Šli jsem do parku, nikdo tam nebyl a on mě chytnul a řekl mi, že když mu nedám pusu, že mě nepustí. Snažila jsem se nějak dostat z jeho sevření, ale nešlo to. Ale pusu sem mu dát fakt nechtěla, tak jsem říkala ať mě pustí. Řekl, že si dělá srandu a pustil mě. Doprovodil mě domů a já jsem byla trochu na rozpacích, ale myslela jsem si, že si dělal doopravdy srandu stou pusou.

 Další ráno jsem vyskočila z postele a pádila do školy. Měla jsem spousty energie, ani nevím proč. Paní učitelka mě dala za úkol obejít skoro všechny třídy druhého stupně, abych se vědělo kdo bude hrát turnaj ve vybíjené. Šla jsem do jedné devítky a tam vidím Lukáše jak se obímá s nějakou štětkou. Byla jsem naštvaná, ale dělala jsem jakoby nic. Teďka mě došlo, že byl hnedka u mě, když jsem šla po obědě domů. Zeptala jsem se na tu vybiku a šla do další třídy. Potom sem popadla mobil a začala ho bombardovat zamilovanejma sms. Například: „Promiň mi ten včerejšek, mám Tě ráda. Co dneska můžeš ven? Vše ti vynahradím. Jsem prostě blbá.“ Jo zabralo to. Odepsal mi, že může.

 Už stojím u parku a čekám ho. Věděla jsem, že nedávno m kamarádce zlomil jeden kluk srdce a bylo mi divný, že popis seděl na Lukáše. Teďka už vím proč. Kamarádku jsem vzala  sebou. Seděla jsem na lavičce, když Lukáš přišel. Opodál seděla Nella, moje kamarádka. Kejvla jako že je to on. A tak jsem předstírala, že bych ses ním ráda líbala a tak. Vtom tam Přišla Nella a začala tam na něj nadávat a já jsem dělala překvapenou. Potom jsem mu dala facku a řekla ať mi už nepíše.

 Tohle se mi stává skoro pořád. Na jakého koliv kluka narazím, je to samej blbec. Tohle je už třetí kluk co mě podváděla a tak. S klukama jsem definitivně skončila. Jenže, tohle jsem si říkala i u toho prvního a jak to dopadlo.

 Holky, na kluky si dávejte pozor. Buďto s váma choděj ze sázky nebo aby byli nej a měli co jevíc holek. Neříkám, že každý kluk je takoví, ale pár jich je. I holky nejsou svatouškové, ale to já nemůžu posuzovat, protože jsem holka.